Na krajské mistrovství ve sprintu jsme se letos vypravili v sobotu 26.4. do Třince. Rozsáhlému sportovnímu středisku obsahujícímu venkovní i kryté bazény, BMX dráhu, fotbalové hřiště nebo třeba bývalou halu nejlepšího hokejového klubu v republice =) dominuje atletický stadion, který v tuto slunečnou neděli pohostil také orienťáky.
Ostříleným matadorům se jistě vybavily zážitky na sprintové štafety, které se zde 10 let zpátky běžely a průběhy sportovišti zajímavě okořenily. Letošní sprint ale byl pojatý diametrálně odlišně. Na start se šlo do srdce třineckého lesoparku, který už se touto dobou zelenil všemožným pichlavým svinstvem, co lze v severomoravských lesích najít. „Jak v tomhle jako poběžím sprint?“ problesklo hlavou nejednoho závodníka. Po prvním pohledu na mapu se ale ukázalo, že žádný čapí krok pro překonávání ostružinových chapadel nebude třeba nasadit. Dlouhým postupem po spleti cestiček lesoparku nás stavitelka tratí přesunula na sídliště, kde už čekalo těžiště tratí, které se vyznačovalo zběsile rychlým během mezi pár paneláčky. Do cíle to bylo už jen zpět po cestičkách lesoparku na okraj sportovního areálu.
I v našem klubu se pár rychlonožek najde, o čemž svědčí medailové žně:
D18: 1. Terka
D20: 1. Eliška
D45: 2. Vlaďka
H12: 2. Maty
H20: 1. Marik
H45: 2. Aleš
H55: 3. René
Jedním sprintem ale závodní den neskončil! Na odpoledne jsme se přesunuli na opačnou stranu dálnice, blíže beskydským kopečkům, do Oldřichovic. Po snad 100 letech nebylo oblastní mistrovství přidruženo k závodům Českého poháru štafet (což loni působilo lehce zvláštně, když se Mistrovství Moravskoslezského kraje běželo v jihočeském Písku…) a o postup na MČR jsme si to mohli rozdat na domácí půdě!
Zázemí bylo na krásně opraveném fotbalovém stadionu, který přiléhá k lesu, ve kterém se odehrávaly líté boje. Od rána rtuť teploměru vystoupala hodně vysoko, a tak bylo předstartovní lenošení na trávě zvlášť příjemné.
Ostružiny, hustníky a klacky, které jsme si ráno ušetřili, se nám odpoledne vrátily i s úroky. V lese, který se jen pozvolna vzpamatovává z kůrovcové kalamity, bychom opravdu bílý průběžný les hledali velmi těžko. Takovýto les v kombinaci s těžko uchopitelnou mapou byl opravdu výzvou, a to hlavně v delších kategoriích, které nebyly na rozdíl od dětských a veteránských milosrdně vedeny po cestičkách. Startovní pole se hned na prvních farstách roztrhalo a dobíhání či přelévání startovního pole se v tomto těžko běhatelném prostoru nedělo příliš často. Po prvním úseku už tedy byly karty víceméně rozdány a na zbývající dva úseky čekal úkol nedisknout nebo neztratit desítky minut zbytečným kufrem. Ale i tak byl závod velmi napínavý a divácky atraktivní!
Na startovní čáru se postavilo 60 štafet (na malou oblast je to neskutečné číslo), takže silná byla jak konkurence i celková atmosféra na diváckém úseku! Ostravu reprezentovalo celkem 10 tříčlenných týmů. Dlouhodobá podpora startu na štafetových závodech byla poznat, protože hned 8 našich štafet ustálo dramatické boje a stanulo na stupních vítězů:
D18: 2. místo Klárka+Klárka+Gabka
D21: 1. místo Janča+Eliška+Kiki
D120: 1. místo Vlaďka+Liba+Hanka
H14: 2. místo Adam+Julča+Maty
H21: 3. místo Honza+Tom+Peťa (a to všichni dokonce zdravotně indisponováni!)
MIX: 1. místo Terka+Olesia+Vendy