Napsal Mirek
Na únorovém valném shromáždění našeho klubu bylo vedením oznámeno, že v letošním roce bude klubem podporována účast členů SKOB Ostrava na letních závodech Czech O-Tour.
Seriál Czech O-Tour 2026 tvoří osm individuálních závodů v orienťáku během jara, léta a podzimu ve třech lokalitách. Ve dnech 5. – 9. 8. se konaly hned 4 závody tohoto tradičního seriálu v nejjižnějším cípu naší republiky ve Vyšším Brodě. Jako bonus byl pořadateli zorganizován ještě prolog – sprint v uličkách historického města Český Krumlov. Na závody se přihlásilo téměř 2000 orienťáků snad ze všech klubů v republice, ale i ze zahraničí. Celá akce byla navíc orámována souběžným pořádáním závodů Světového poháru, kterého se účastnilo na 300 elitních závodníků z více než 30 zemí světa. Taková akce se na našem území naposled konala před 25 lety.
Z našeho klubu do Vyššího Brodu dorazilo více než 30 členů a rodinných příslušníků, a drtivá většina se závodů Czech O-Tour i zúčastnila. Někteří tuto akci pojali i jako rodinnou dovolenou a dorazili už s větším předstihem, takže mohli stihnout i úterní zahajovací ceremoniál Světového poháru na náměstí ve Vyšším Brodě. Ubytovaní jsme byli v místním historickém cisterciáckém klášteře, ti otrlejší se spokojili i s kempem ve stanech nebo obytných autech. Někteří si našli ubytování v Rožmberku nad Vltavou.
Ve středu 5.8. probíhaly během dopoledne i odpoledne závody ve sprintu v Českém Krumlově. Ti, co dorazili do Vyššího Brodu později a nestihli se na tento prolog přihlásit, jeli alespoň do Krumlova podpořit naše členy, kteří později odpoledne startovali, hlasitým fanděním na startu a potom také ze zahrádky malebné hospůdky U Marie, kde čepovali Radegast a která byla umístěna na strategickém místě, kde se křižovaly tratě většiny kategorií.
Ve čtvrtek byl na programu první ze čtyř závodů Czech O-Tour na střední trati. Start 0 byl původně stanoven na 13:00, ale podle aktuální předpovědi byly v odpoledních hodinách očekávány silné bouřky, a tak byl operativně start posunut o 4 hodiny dříve, což situaci zkomplikovalo hlavně těm, kteří chtěli ve středu večer trochu důkladněji probírat taktiku na závody večer v kempu. Světová elita měla na programu závod na dlouhé trati. Centrum závodů bylo vybudováno na obrovské louce na místě dnes již zaniklé obce Martínkov, asi 3 km jihozápadně od Vyššího Brodu. Pořadatelé zajistili dostatečný prostor pro parkování aut a na místo se bylo možné dostat taky autobusy, které pravidelně vyjížděly od vyšebrodského nádraží. V centru si pak závodníci mohli nakoupit zejména sportovní orienťácké oblečení, boty a další doplňky, ale dokonce se daly koupit i běžky, možná pro ty, co by náhodou v lesích bloudili až do zimy. Nechyběly ani koutky pro děti, labyrint, fotokoutek, prostory pro oddílové stany a taky stánky s občerstvením, což bylo asi jediné slabší místo celé akce, jinak pořadatelé zaslouží velký obdiv, jak takovou mega akci zvládli. Vyznačeny byly také koridory pro doběhy závodů a obří obrazovka, kde jsme mohli sledovat, jak si v lese vedou závodníci světového poháru. Vzhledem k počtu závodníků se startovalo v průběhu několika hodin, a tak se stalo, že se někteří závodníci z klubu ani nepotkali. Výhoda posunutého startu byla v tom, že jsme měli relativně volné odpoledne, které jsme trávili různě. Někteří jsme vyrazili na nejjižnější bod republiky, někdo šel na prohlídku kláštera, nebo se ještě prošel na Kraví horu, kde byl postaven neměřený trénink po celou dobu závodů. Kdo si zajistil vstup nebo měl štěstí, mohl si večer zajít do kina na podcast s moderátorem české televize Petrem Kubáskem a naší čerstvou mistryní světa Terezou Rauturier. Kdo ne, mohl jít do kempu rozebírat postupy nad mapami s trenérem a předsedou v jedné osobě.
Pátek byl nejnáročnější, protože byla na programu dlouhá trať. V podstatě to pořadatelé zařídili tak, že účastníci Czech O-Tour závodili v těch částech lesa, kde byly o den dříve závody Světového poháru. Bylo to opravdu náročné, jak potvrdili i velmi zkušení členové klubu – a to se týkalo všech závodů tohoto seriálu. Hodně terénních detailů, spousta skal, skalek, balvanů, kamenných valů a zídek, spousta borůvčí, popadaných stromů a různě obtížná průběžnost lesa. Večer bylo v klášterních zahradách vyhlašování nejlepších závodníků ze středy a čtvrtka. Nejprve se vyhlašovali nejúspěšnější závodníci světového poháru na dlouhé trati. Mohli jsme zatleskat našemu Tomášovi Křivdovi za šesté místo, Lucce Dittrichové za 5. místo a Tereza Rauturier vybojovala dokonce bronz. Česká hymna ale nezazněla, prozatím… Pak byli vyhlašováni nejúspěšnější z prvních dvou etap Czech O-Tour. Nás nejvíce potěšil Matyáš P. – druhý v obou závodech (H14B) a Julča B – druhá v D16B, ale v této kategorii vyhlašovali pouze vítěze. Kdyby se vyhlašovali i vítězové středečního krumlovského sprintu, stál by na pódiu i Josef J., který vyhrál svou kategorii H70.
Sobota byla ve znamení třetí etapy Czech O-Tour, a to na střední trati a stejnou trať běžela i světová elita. Tady jsme zaznamenali asi největší úspěch, když mezi muži vyhrál Tomáš Křivda před třemi švédskými borci, takže večer v klášterních zahradách jsme si nakonec mohli naši hymnu vychutnat. Úspěšný den pro naše barvy podtrhlo ještě třetí místo Lucky Dittrichové. I náš klub měl svou vítězku, a to Julču B. Odpoledne se pak půlka členů MOV rozdělila do třech posádek a absolvovala ještě plavbu na raftech z kempu ve Vyšším Brodu do Rožmberka nad Vltavou. Velmi nás potěšily plovoucí bary, zejména ten, který měl na palubě plechovky vychlazeného Radegasta, méně už pak vodní stav na Vlavě, která byla splavná jen tak tak a párkrát jsme si sedli s raftem na kámen. S únavou spojenou se závody už také klesal čas strávený večer v kempu nad taktikou pro příští závody, nehledě na to, že ubytovaní v klášteře měli na pokojích rozpisy s časy určenými pro modlení s mnichy a první čas byl již ve 3:45, tzv. Vigilie. Proto bylo potřeba jít spát a připravit se na poslední den.
V neděli jsme odjeli do Martínkova naposled a absolvovali další střední trať, světová elita měla na pořadu štafety. Protože cesta domů byla pro všechny dlouhá, často jsme odjížděli tak, jak jsme skončili po svém závodě. Většina z nás ale ještě viděla skvělý finiš Lucky Dittrichové, která vytáhla naši ženskou štafetu na konečné druhé místo za suverénními Norkami. A opět náš klub měl jednu vítězku – Julču B., která opět vyhrála svou kategorii D14B a stala se tak nejúspěšnější členkou naší výpravy.
Je ale asi třeba říct, že vítězové nejsou jen ti, kteří stáli na pódiu. Zvlášť je třeba ocenit ty, kteří měli odvahu závodit s těmi nejlepšími a rozhodně se v těžké konkurenci neztratili – Terezka Š. a Kiki Č. (D21E), Eliška P. (D21A), Hanka J. a Vlaďka H. (D45A), Michal S. (H21E), Petr Š., Jakub D. (H21A), Adam B. (H16A). Obdiv zaslouží taky Jarda P., který snad asi jako jediný ze všech 2000 účastníků absolvoval aspoň část každé etapy s berlí. Celý pobyt ve Vyšším Brodě se nesl ve znamení všudypřítomných vos, které nelétaly jen okolo sladkých nápojů, ale objevovaly se hojně i v lese a nešetřily svými žihadly. Během závodů náš klub dostal 13 žihadel, z čehož 12 koupila Hanka J. (z toho 10 v jedné etapě a závod přesto nevzdala), které tak patří dík, že to vzala za klub na sebe a doufáme, že už je v pořádku a bez následků. Uznání patří i Jirkovi V., který, jak říkal, závodí asi po 50 letech nebo Pavlovi, který popřel svou zdravotní kartu a byl všude tam, kde ho bylo potřeba a dával cenné rady hlavně těm, u kterých to má ještě smysl. Nakonec jsou ale vítězové i všichni ti, kteří závody absolvovali, hájili barvy našeho klubu, vydali v lese ze sebe své maximum a celou dobu se navzájem povzbuzovali a šířili dobrou náladu nejen během závodů, ale i po nich. A to jsme byli úplně všichni
