„Východky“ již tradičně uzavírají sezónu letních vícedenních závodů, v pořadatelství se střídá oddíl z Hradce Králové a Pardubic. Letošní ročník vyšel na pořadatele z města perníku, kteří nás pozvali na hranici krajů Pardubického a Vysočiny. Zázemím a domovem po celý prodloužený víkend pro nás byla louka za obcí Krouna, kde jsme to již důvěrně znali z loňského štafetového šampionátu. Zkušení pořadatelé vybudovali vše, co orienťáci k životu potřebují – dostatek místa pro stany, (ledové) sprchy a hlavně občerstvení v režii místního SDH.
Scénář závodního víkendu byl pro vícedenní typický, v pátek odpoledne vše vypuklo krátkou tratí. Na start to nebylo daleko, kontroly byly v těsné blízkosti shromaždiště. V lese to bylo pestré, jak je na Vysočině zvykem. Zabrat nám daly jak pasáže s delšími postupy přes monotónní bílý les, tak difuzní smrkové hustníčky a v neposlední řadě i dusno a vedro. Nejlépe si se závodem poradil Honza, který atakoval TOP10 v hlavní mužské kategorii (nakonec mu desítka o jedno místo unikla), ale i ostatní zaběhli v rámci svých možností dobré výkony.
Druhý den byla na programu královská disciplína – klasická trať. Už z pokynů byl jasné, že večer budeme mít v nohách pořádnou porci kilometrů, vždyť na start i z cíle to byly téměř 2 km a samotná trať nejdelší mužské kategorie měřila přes 12 km. Nemluvě o tom, že „bílý“ les nebyl zdaleka tak dobře běhatelný jako v pátek. Podložka byla velmi nerovná, měkká a mnohdy se pod nohama pletly i prořezané větve či ostružiny, ty ale jen zřídka, a tak to byl opravdový očistec. Bylo třeba prokázat nejen dobrou fyzičku, ale i psychickou odolnost. Honza ukázal, že má naběháno a tento typ závodu mu svědčí a onu magickou TOP10 už pokořil (9.).
Závěrečný den byl stejně jako dny předchozí nadprůměrně teplý. Na programu byla zkrácená klasika, který byla opět pro ty nejhouževnatější, a to nejen kvůli nakumulované únavě, ale i kvůli absenci občerstvení na trati. Pocitově se běhalo v nejpěknějších partiích lesa – vzrostlých smrkových partiích s pavučinou melioračních rýh, ale i v těžkých neprostupných bukových hustnících. Zkrátka orienťák jak se patří! V závodě opět zazářil Honza 9. příčkou, velmi pěkný výsledek zaznamenal i Milan V H45C – 13. místo.
A shrnutí? Východky nezklamaly, terény, mapy, tratě a hlavně organizace byly na podtrženu jedničku a kdo se rozhodl nejet, tak jednoznačně zaváhal!